Historie naší tělovýchovné jednoty je úzce spjata se známým plzeňským domem „Peklo“, kde se již koncem předminulého století, ještě v původní zahradě a starých budovách scházeli sportovní nadšenci, aby zde s činkou ukazovali svoji sílu a vytrvalost. Přípravné práce organizované činnosti vyvrcholily právě před 110 lety, v březnu roku 1901, informační schůzkou asi 30 zájemců, na které byla založena jako první v západních Čechách Dělnická tělocvičná jednota Plzeň 1. Hlavním iniciátorem byl Jan Krajíček, který se stal prvním starostou jednoty.
Pravidelné cvičení bylo zahájeno 25. května 1901, bohužel bez nářadí a finančních prostředků. Cvičitelský sbor byl v té době tříčlenný, s prvním náčelníkem Josefem Švejkem (shoda jmen čistě náhodnáJ). Ze starých zápisů je patrno, že členstvo ve druhém roce trvání jednoty dosáhlo počtu 77, což byl na tehdejší dobu značný počet. Měsíční členský příspěvek 20 hal. se ve druhém roce zvyšuje na 30 haléřů. Na zahradě známého Pekla se koná i první veřejné cvičení v roce 1903 za účasti 43 borců a jednoho družstva z Nýřan. V letech 1909 a 1910 byli postaveni do čela jednoty dva činitelé, kteří ve svých funkcích setrvali řadu roků. Byl to B. Beránek, který byl od roku 1909 do 1920 starostou a F. Suda, který byl náčelníkem plných 18 roků, až do roku 1927. Tato léta se vyznačují největším rozmachem jednoty. Mobilizace z 26. Července 1914 a vyhlášení války Srbsku a Rusku však působí jako úder hromu. Sny a plány jednotám jsou rozmetány.
Po skončení války a vyhlášení samostatnosti ČSR 28. Října 1918 jednota opět ožila a pokračovala ve svém rozmachu. Již v roce 1919 získává naše jednota tělocvičnu ve Státní reálce, dnešní Pedagogické fakultě ve Veleslavínově ulici, kde se cvičilo i přes zimu. V létě se cvičilo na bývalém kluzišti spolkového domu Nebe, dnešní vysokoškolské koleje v Kollárově ulici. V roce 1920 již tělocvična v reálce nepostačuje a získává se další tělocvična v Jungmanově, nynější Americké třídě. Vliv sociální demokracie na DTJ se v roce 1920 projevil vystoupením 139 členů jednoty z církve, celkem je v jednotě v té době 273 bezvěrců, tj. 80 % členstva.
V roce 1922 a 1923 byl na krátkou dobu založen šermířský odbor a odbor házené, který pod vedením R. Sudy a O. Kabeláče získal řadu ocenění. V těchto letech získává své místo v jednotě i odbor skautů, který vedli členové Štembera, Střízek, Liška a jiní.
Do tohoto období patří jeden z nejvýznamnějších okamžiků celé historie jednoty. Finanční odbor TJ zakupuje pozemek od města Plzně o výměře 3950 sáhů v Radčické ulici, tj. část bývalé Rostovy zahrady, kde byla skládka popela a odpadků. Smáli se nám tehdy, že jednota má své cvičiště na popeli, ale krátká doba ukázala, co dokáže obětavá práce. Členové na tomto popeli v letech 1925 a 1926 odpracovali 15 825 hodin a postavili základy areálu, který slouží naší jednotě dodnes. V roce 1928 byl plně dokončen stadion v Radčické ulici v tehdejší podobě. Bylo dokončeno ohrazení, zřízeno vnitřní zábradlí, zaveden vodovod na kluziště a elektrické osvětlení. V následujícím roce 1929 získává jednota hostinskou koncesi. Starostou jednoty se stává první ze známé rodiny – Josef Lhoták.
Naše jednota nepracovala jen na poli sportovním, ale i v kulturní činnosti. Za vedení členů Krohy, Vetengla, Beránka a dalších byla v roce 1928 založena vlastní loutková scéna. Již v následujícím roce se uskutečnilo 48 loutkových představení. Tato řada historických událostí i dobových zajímavostí je čerpána z ročenky jednoty, která byla vydána k 30. Výročí založení jednoty v roce 1931. Tento stručný přehled ani zdaleka plně nevystihuje bohatou činnost našich předchůdců, zejména po stránce získávání finančních prostředků pro investiční i tělovýchovnou činnost. Bylo to pořádání akademií, veřejných vystoupení, šibřinek, vydávání pohlednic a časopisů (Tělocvičný ruch, Cvičitelské rozhledy), které zajistilo rozhodující finanční příjmy pro jednotu. Z dalších let historie jednoty máme bohužel jen kusé pamětnické záznamy. Nastupuje nová generace funkcionářů se jmenovaným starostou Josefem Lhotákem a náčelníkem Čeňkem Hrčkem, kteří ve spolupráci s dalšími činovníky řídili naši jednotu po dlouhou řadu let a vedli ji v těžkých dobách okupace. Můžeme říci, že v té době se nejvíce rozvíjel skauting, lehká atletika, házená a po stránce kulturní se nadále rozvíjí loutková scéna.
V době okupace, kdy byli pozavíráni též mnozí členové a členky naší jednoty byla činnost ochromena a možno říci, že po celou dobu druhé světové války se na našem stadionu scházelo jen velmi málo členů. Navíc nám Němci v této době uzavřeli přístup na hřiště i do tělocvičny a naši členové se rozešli do jiných jednot. V roce 1945, po osvobození naši vlasti spojeneckými armádami, zahájila znovu činnost i naše jednota. Hrůzy války však zanechaly své následky i v naší jednotě. Někteří naši členové se již nevrátili z koncentračních táborů. Byli to S. Cígler, F. Kašpar, Dufek, Kutenberger, Plzák a Vyleta, kteří své přesvědčení zaplatili životem. Čest jejich památce.
Po odchodu starosty Josefa Lhotáka nastupuje do vedení Karel Lhoták a náčelník cvičitelského sboru Čeněk Hrček, který se vrátil z koncentračního tábora. Do čela hospodářského odboru byl opět postaven F. Petrášek, který vykonával funkci hospodáře od roku 1934 do roku 1977. Ve stejné době (1934) byl zvolen do funkce účetního J. Plešmíd, který v naší jednotě pracoval do r. 1992.
Na naši žádost v roce 1945 byla jednotě Fondem národní obnovy přidělena tělocvična v Husově třídě, bývalé Turnhalle a v roce 1946 i koupaliště Na Jíkalce, kde má dnes náš vodácký oddíl svou loděnici a klubovnu. Tělocvična, která byla poškozena bombardováním, byla znovu opravena a uvedena téhož roku do provozu.
Ještě v roce 1947 získává naše jednota od Fondu národní obnovy jako rekreační středisko mlýn Starý Hamr u Bečova, který byl našimi členy využíván jen do roku 1951, kdy v rámci zestátnění byl tento objekt odebrán vojenskou správou.
Po únorovém vládním puči v roce 1948 dochází i v tělovýchově k řadě direktivních změn a reorganizací, které nakonec vedly k ustavení Československého svazu tělesné výchovy (1957). Naše tělovýchovná jednota v krátké době musela převzít názvy Sokol Plzeň 1-jih, Sokol Plzeň 1-sever a posléze Sokol Plzeň 6. Pod tímto názvem se cvičilo ještě v roce 1948 na posledním všesokolském sletu v Praze. V rámci sjednocování tělovýchovy byly do naší jednoty začleněny Klub dělnických turistů, fotbalisté SK Sparta Plzeň, cyklisté a šachisté. Z nich zůstali v jednotě jen turisté a fotbalisté, kteří již v té době měli svou bohatou tradici a historii.
V nových podmínkách byl hlavním pokračovatelem tradic DTJ nově vzniklý odbor ZTV (Základní tělesná výchova), později ZRTV (Základní a rekreační TV), který se kromě pravidelných pohybových aktivit věnoval až do roku 1990 nácviku skladeb pro celostátní spartakiády. Funkci předsedy odboru vykonával Jan Dolejš 17 let – do roku 1993. Ve funkci náčelníka setrval nejdéle Jan Váňa – plných 30 let do roku 1987. Funkci náčelnice, nepřetržitě od roku 1978 vykonává Jindřiška Kneislová a hlavně její zásluhou je v odboru věnována mimořádná péče nejmladším příslušníkům jednoty – předškolnímu žactvu. Funkci náčelníka od roku 1988 vykonává ing. Vladimír Menza a funkci předsedy odboru od roku 1993 František Blahna.
Turistický odbor byl založen v roce 1913 jako Klub dělnických turistů Plzeň 1. Činnost se v omezeném rozsahu rozvíjela i přes první světovou válku, kdy byl v roce 1917 založen druhý odbor v Plzni – Doubravce. V pozdějších letech byly založeny zásluhou našeho odboru i další kluby v Božkově, Klatovech, Rokycanech, Plzeň II atd. Činnost odboru zejména po I. Světové válce byla velmi bohatá, byla pořádána rozmanitá přednášková činnost a vlastivědné výstavy pro zlepšení finanční situace klubu. Již v roce 1923 pořádal klub zdařilý zájezd dvacetičlenné skupiny do Rakouských Alp. V té době byly postupně činěny přípravy na výstavbu rozhledny a turistické chaty na Chlumu, která byla v roce 1926 slavnostně otevřena. Tato stavba si vyžádala značné finanční i materiálové oběti, především od odboru v Doubravce. Náklad na stavbu činil tehdy 320 000,-Kč. V roce 1928 měl klub 289 členů, což samo svědčí o dobré práci. V roce 1931 byl uspořádán další zájezd do Alp a na druhou mezinárodní Dělnickou olympiádu ve Vídni. Na podzim roku 1938 po okupaci českého pohraničí dochází k dobrovolné dohodě s tehdejším Klubem českých turistů a ke sloučení v jednu turistickou organizaci, přičemž větší kluby ve městech zůstaly samostatné, což bylo i v našem případě v Plzni. Dlouholetého předsedu odboru Mirka Lánského v roce 1990 vystřídal nynější předseda Jiří Jedlička. V roce 2000 se turistický odbor začlenil do Českého svazu rekreačního sportu.
V roce 1993 byl z většiny členů turistické odboru ustaven samostatný kanoistický oddíl s hlavním zaměřením na vodní turistiku. V hodnocení vodáckých soutěží se oddíl pravidelně umisťuje mezi deseti nejlepšími oddíly (z cca 134 oddílů) v republice. V roce 2010 získali členové oddílu mládeže 1. místo v soutěži oddílů a oddíl dospělých 3. místo. Svépomocí si oddíl postavil dílnu, šatny, klubovnu a loděnici v prostorách Na Jíkalce. Zorganizoval 17. ročníků vodácké soutěže na Mži a v současnosti připravuje již 12. ročník Českého poháru vodáků na řece Otavě. V roce 2010 oddíl s finanční pomocí Města Plzeň a vodácké veřejnosti dokončil výstavbu playspotu u Kalikovského mlýna, který slouží nové vodácké disciplíně rodeu na divoké vodě. V řadách oddílu působí i dva velmi aktivní oddíly mládeže. Předsedou vodáckého oddílu je od jeho ustavení Jiří Mrkos. Oddíl je vícenásobným vítězem Českého poháru vodáků a držitelem pohárů ze soutěží na Kamenici, Jizeře, Teplé a dalších.
Fotbalový oddíl naší jednoty byl založen v roce 1917 jako SK Sparta Plzeň a jeho prvním předsedou byl Antonín Pecher. Již v roce 1922 se oddíl probojoval do I. třídy. V roce 1925 získal oddíl své vlastní hřiště na Roudné a stal se vítězem župního poháru. V roce 1928 oddíl své hřiště ztrácí a až do začlenění do naší jednoty hraje na pronajatých hřištích. V roce 1929 zakládá Sparta Plzeň i lyžařský oddíl, který si v pozdějších letech vedl velmi dobře a měl i silné družstvo skokanů. Největšího úspěchu své historie dosáhli fotbalisté Sparty v letech 1930 a 1931, kdy stali mistrem západočeské župy, přestože stále hráli na cizích hřištích. Poslední válečnou obětí oddílu i celé jednoty byl jeho člen Václav Trnka, který byl zastřelen na Klatovské třídě 5. května 1945. Na jeho počest se do dnešní doby hraje fotbalový turnaj – Memoriál Václava Trnky. Po začlenění do naší jednoty, již v roce 1952 v rámci dalších reorganizací je oddíl převeden do Spartaku Plzeň. Na přání všech členů se však oddíl vrací do naší jednoty opět v roce 1955. Dalším sportovním historickým mezníkem oddílu byl rok 1961, kdy se I. mužstvo pod vedením Edy Mornštajna vrací po 26 letech do I. A třídy. Dlouholeté přání fotbalistů, aby hráli na vlastní trávě se splnilo v roce 1990, kdy byla během jediného roku vybudována travnatá plocha na našem stadionu. Od roku 1979 vykonával funkci předsedy oddílu Václav Bešta až do roku 1999, kdy se jeho nástupcemstal Luboš Kučera.
Ve výčtu oddílů s nejdelší historií je třeba se ještě zmínit o oddílu stolního tenisu, který byl založen v roce 1936 v naší jednotě (DTJ) jejími členy Antonínem Střízkem a Seifertem. Hrací místnost měli ve sklepě pod bývalým pavilonem stadionu. Po přerušení v době okupace byla činnost opět zahájena v roce 1946. Mladší členové oddílu se stále zlepšovali a postupovali do vyšších soutěží. V roce 1950 získal oddíl titul přeborníka republiky ve čtyřhře. V roce 1957 se družstvo mužů probojovalo do národní ligy a příslušnost ve stejné soutěži si vybojovaly i ženy v roce 1965. S menšími přestávkami se v těchto soutěžích udržují dodnes. V roce 1980 oddíl přemisťuje veškerou činnost do nové haly pro stolní tenis, kde jsou lepší podmínky pro výkonnostní růst zejména mladé generace. Vrcholu výkonnosti bylo dosaženo v roce 1983, kdy I. družstvo mužů skončilo jen těsně na druhém místě národní ligy a postup do I. ligy jim unikl jen o vlásek. V dalších letech získávali hráči a hráčky oddílu většinu titulů v okresních přeborech i řadu krajských přeborníků. Dlouholetého předsedu oddílu Vojtěcha Schlaffera v roce 1991 vystřídal ing. Jan Sedláček.
Vraťme se však k historii jednoty. V roce 1950 dochází k další reorganizaci a to k závodním sokolským jednotám a naše jednota je přejmenována na ZSJ ZKD Plzeň a následně pak na Slavoj Státní obchod. Další dva názvy (TJ Plzeň 1 a TJ Potraviny) byly přijaty z vůle jednoty. Na počátku padesátých let nastaly změny ve vedení jednoty. Předsedou byl zvolen František Raus, po něm opět Karel Lhoták a další členové Basl, Tým, Lauerman, Kochová, Špelina, Janda, Mudra a Váňa. V té době zaniká oddíl české házené a naopak vznikají nové oddíly.
V roce 1951 byl založen oddíl moderní gymnastiky, tehdy oddíl rytmiky pod vedením Lídy Prokšové. V roce 1962 se stala předsedkyní oddílu Květa Čížková a od roku 2008 ji nahradila ing. Diana Klečková. Oddíl ve svém vývoji od rytmiky přes uměleckou gymnastiku dospěl až k dnešním náročnějším i rekreačním formám moderní gymnastiky – jazzgymnastiky, aerobiku a rehabilitačnímu cvičení pro starší ženy.
V roce 1954 byl založen horolezecký oddíl a jeho prvním předsedou se stal Pavel Tomášek. Byla uspořádána řada náborových akcí pro rozšíření členské základny, mimo jiné Den otevřených skal, který se stal až do posledních let tradiční náborovou akcí spojenou s výcvikem nováčků. Při omezených možnostech cestování se staly hlavním působištěm Vysoké Tatry a pískovcové skály v Čechách i bývalé NDR. Zvyšoval se počet cvičitelů a rapidně stoupala i sportovní výkonnost. Tomu napomohlo i objevení a úprava nových cvičných skal v okolí Plzně. V bezprostřední blízkosti jedné z nich, v obci Nová Doubravice v roce 1977 jednota zakoupila staré, neobyvatelné stavení. Budova byla postupně upravována a dnes již několik let slouží pro ubytování horolezců i členů dalších oddílů. V roce 1985 byl jednotou zakoupen i vedlejší hospodářský objekt a tím se rozšířily ubytovací a jiné užitkové prostory. V oblasti sportu pořádá oddíl od roku 1965 Běh kolem Radyně, jako memoriál Ládi Fojtíka k uctění památky člena oddílu, který zahynul ve Vysokých Tatrách při jištění spolulezce. Po zrušení vízových povinností se členům oddílu otevřely nové možnosti činnosti v blízkých Alpách. Dlouholetého předsedu, na Mont Blancu tragicky zahynulého M. Bergera, nahradil v roce 1994 Oskar Šneberger. Od roku 2001 byl do funkce předsedy horolezeckého oddílu zvolen Ladislav Steinbach.
Dalším oddílem, který vznikl v roce 1954 byl volejbalový oddíl, založený skupinou sportovců vedených Zdeňkem Neubauerem. Od roku 1955 již pravidelně družstva oddílu startují v soutěžích. V dřívějších letech byly v oddíle i družstva žen a dorostenek, ale později se oddíl zaměřil jen na mužské složky. Nejlepších výsledků dosahovalo družstvo dorostenců vedených Karlem Reichertem a I. družstvo mužů s trenérem Jindrou Konigem. V roce 1993 se se zásluhou ing. Hrubého v oddíle vytvořila silná žákovská základna, ze které vzešel i úspěšný dorost. Protože se však v oddílu nenašel další trenér či vedoucí pro mládež, odchází ing. Hrubý se všemi nejlepšími žáky i dorostenci do jiné jednoty. Ve vedení oddílu se vystřídalo několik předsedů, v poslední době to byli Oldřich Šiml, Radovan Srb, Josef Bohuslav, Lubomír Nový a od roku 1999 nestárnoucí hráč, trenér a předseda Heinz Jindra Konig.
Podobu našeho sportovního areálu v Radčické ulici poznamenaly i dva požáry. Nejdříve to byla dříve skautská, v té době klubovna oddílu kopané se skladištěm na místě dnešní haly stolního tenisu. Poté, 23. Května 1956, vyhořel na stadionu i náš společenský pavilon s kuželnou. Nezměrným úsilím členstva byl v poměrně krátké době postaven nový kulturní stánek, klubovny s restaurací a byt správce. Uveden do provozu byl koncem roku 1957. Náklady tehdy činily přes 300 000,-Kč a vyplacená pojistná částka 55 tis. Kčs, takže bez finanční pomoci státních orgánů bychom nový objekt nepostavili. Vznik nových oddílů i příliv nových členů hlavně do základní tělesné výchovy měl vliv na stálý nárůst členské základny, která dosáhla vrcholu v roce 1959, kdy jsme evidovali 1572 členů. V roce 1973 již s předsedou jednoty Jiřím Tomáškem je zahájena na stadionu výstavba šaten a sociálního zařízení včetně přístavby zasedací a výborové místnosti společenského pavilonu a osvětlení stadionu. Celé dílo v hodnotě 426 tis. Kč v akci „Z“, za pomoci města Plzně, ČSTV bylo dokončeno v roce 1974. Naši členové zde bezplatně odpracovali 5 238 brigádnických hodin. V té době, v zájmu získávání dalších nezbytných finančních prostředků na tělovýchovnou a sportovní činnost , bylo navázáno jednání se závodem Potraviny Plzeň – město, které bylo úspěšně dokončeno uzavřením patronátní smlouvy s platností od 1. Ledna 1975. Tímto dnem byl také název jednoty změněn z TJ Plzeň 1 a TJ Potraviny Plzeň. Po rozpadu závodu pozbyla patronátní smlouva svou platnost a nastal čas pro volbu nového názvu jednoty TJ Union Plzeň.
Pro období 1976-77 a další se ve výboru jednoty objevují další noví funkcionáři-tajemník Antonín Čmil, místopředseda Zdeněk Kocourek, metodik Blažej Holinger, Karel Reichert, Milan Melíšek a náčelnice Jindra Kneislová. Stav členstva v té době činil 854 členů. Pro léta 1978-80 a další jsou novými členy výboru jednoty Karel Valenta, Mirko Lánský, Jan Šiml a Josef Mašín.
Výstavba sportovního areálu na našem stadionu pokračovala v roce 1978-80 stavbou haly pro stolní tenis, která byla ve své době jediná svého druhu v Čechách. Hala byla slavnostně uvedena do provozu 31. 10. 1980 současně s konáním městského přeboru žactva a dorostu. Na stavbě haly pro stolní tenis bylo odpracováno 5136 brigádnických hodin.
Do roku 1978 se datuje i založení oddílu šachu. Stalo se tak po hostování Šach klubu Bolevec především díky velké iniciativě Josefa Němečka a zájmu několika dalších členů oddílu. První členská a ustavující schůze se konala 18. ledna 1979 a byl na ní zvolen i první výbor s předsedou Josefem Němečkem a členy Karlem Kindlem a Josefem Sýkorou. Ještě téhož roku družstvo hráčů v okresní soutěži skončilo na 2. místě. Po získání několika nových hráčů již následující rok tuto soutěž vyhrálo a postoupilo do okresního přeboru. V dalším roce 1981 se potvrzuje vzestup výkonnosti, naše šachové družstvo v této soutěži vítězí, stává se městským přeborníkem a postupuje do krajského přeboru II. třídy. V roce 1982 je zvolen novým předsedou Jiří Bílek, který tuto funkci vykonával až do roku 1991. V současné době tuto funkci vykonává Jan Dvořák. Výkonnost I. mužstva po příchodu nových hráčů stále rostla a dosáhla vrcholu v roce 1983 vítězstvím v soutěži a postupem do krajského přeboru I. třídy. V roce 1996 na mezinárodním přeboru ČR mladých šachistů zvítězil mezi osmiletými hráč Jan Příborský. V témže roce dosáhlo svého vrcholu šachové družstvo mužů postupem do divize. Největší úspěchy však slavila v dalších letech opět mládež. Od roku 1997 hrálo šachové dorostenecké družstvo extraligu a úspěšní jsou i ti nejmladší. V roce 1998 se stal mistrem ČR v kategorii H10 Marek Příborský a kvalifikoval se tak na mistrovství světa mladých šachistů ve Španělsku. V roce 2000 na mistrovství ČR družstev se umístili starší žáci na 2. místě.
V roce 1980 stav členů TJ dosahuje počtu 971, v soutěžích bylo zapojeno 27 družstev a náklady na tělovýchovu a sport v té době činily 212900,-Kč. V roce 1981-83 se novými členy výboru jednoty stávají Josef Ťupa, Ladislav Pašek ml., Ladislav Kára, Václav Larva a ing. Jaroslav Markup. Počet odborů a oddílů naší jednoty dosahuje 10.
Novými příslušníky jednoty jsou lyžaři a hráči go. Lyžařský oddíl byl založen v roce 1982 a jeho prvním předsedou se stává Karel Doležal se členy výboru Jindřichem Pulicarem a ing. Ladislavem Řežábem. Oddíl vznikl na základě potřeby doplnění fyzické zdatnosti členů oddílu vodáků v zimním období. Činnost oddílu se mohla plně rozvíjet hned v jeho začátcích, protože 18 členů odboru turistiky získalo kvalifikaci cvičitele lyžování již v předchozích letech a vytvořilo vlastně základ nového samostatného oddílu. Již v prvním roce svého trvání získává oddíl licenci k provozu veřejné lyžařské školy. V roce 1985 oddíl ustavuje dvě družstva mládeže-sjezdové a běžecké a zúčastňuje se okresních a krajských soutěží. V roce 1989 je dosaženo i prvního titulu okresního přeborníka žactva- Ivana Sedláčková v obřím slalomu. V roce 1991 se stal předsedou oddílu Jindřich Pulicar, kterého v roce 1999 nahradil Jindřich Sedláček. Pěkných výsledků je dosahováno i v dalších letech v okresních i župních přeborech. Od roku 1997 však již závodníci startovali pod hlavičkou SK Arnika Plzeň. Od roku 1999 pak v lyžařském oddílu působí pouze nezávodní sportovci, kteří se zúčastňují pouze veřejných akcí pro neregistrované.
Dalším kolektivem naší jednoty je oddíl deskové hry go, který byl ustaven o rok později, tedy v roce 1983 a jeho prvním předsedou se stal ing. Petr Soukup. Hlavní činností oddílu je účast na soutěžích a turnajích, včetně mezinárodního mistrovství. Již v letech 1983 a 1984 se stává mistrem republiky náš hráč Petr Winkelhofer, což ho opravňuje k úspěšným startům na ME ve Švýcarsku a mistrovství světa v Japonsku. V roce 1984 pořádá oddíl go 7. ročník mezinárodního turnaje s účastí hráčů z Maďarska, Rakouska, bývalé NDR,, Polska, Jugoslávie a Japonska. V roce 1988 je uspořádání mistrovství ČSSR svěřeno našemu oddílu. V klubovnách na stadionu v Radčické ulici se stává mistrem republiky opět ing.Petr Winkelhofer. V roce 1990 se stává naším nejúspěšnějším hráčem Jiří Emmer, který na mistrovství ČSFR v K.Varech skončil jen těsně na 2.místě. V následujících letech dosahovali nejlepších výsledků Zbyněk Dach, Karel Dach, Jan Měchura, Jakub Mirka, Jan Zdravecký a mezi ženami Lenka Šnepová. V roce 2001 byl novým předsedou oddílu zvolen Tomáš Běhounek.
V červenci roku 1997 se naše TJ rozrostla ještě o jeden oddíl softenisu. Valná hromada jej za člena TJ přijala na jaře roku 1998. Prvním předsedou byl na ustavující schůzi oddílu zvolen Karel Černý.
V druhé polovině osmdesátých let opět pokračovala zástavba západní části našeho areálu v Radčické ulici. Po dlouhých a nelehkých jednáních byla do plánu akcí „Z“ ObvNV Plzeň 3 zařazena stavba haly pro míčové sporty a tím i zajištěny finanční prostředky. Na těch se později podílel sdruženým finančním prostředkem patronátní podnik Potraviny. Již v předstihu, v roce 1984 byla dokončena přístavba kabin a skladu oddílu kopané, což umožnilo likvidaci starých šaten a herny stolního tenisu. Následně mohly být zahájeny zemní práce, inženýrské sítě a stavba kotelny pro vytápění celého areálu, jako I. etapa celé výstavby, která byla dokončena v roce 1986 nákladem 750 tis. Kčs. V roce 1987 pak byla pro novou kotelnu zavedena STL přípojka plynu a v roce 1988 provedeno a zapojeno ústřední vytápění na stadionu. Po provedení všech přípravných prací se stavba vlastní haly rozběhla začátkem roku 188 a byla dokončena v polovině roku 1990. Kompletní zástavba západní strany areálu v Radčické ulici však byla dokončena po získání finančních prostředků až v roce 2000. Stavba nezbytného sportovního zázemí mezi halou stolního tenisu a tělocvičnou (šatny, sociální a další zařízení i malý tělocvičný sálek) v hodnotě 4 mil. Kč byla zahájena již v září roku 1997 a po překonání nejrůznějších, zejména finančních potíží, se podařilo již novému výboru s předsedou Jiřím Mrkosem nový objekt předat do užívání členům jednoty i dalším zájemcům v jubilejním roce 2001.
Podobná situace byla v osmdesátých letech i v tělocvičně v Husově třídě, kde v rámci stavební údržby byla v té době provedena nová alukrytová krytina střechy, výměna všech oken a osvětlení tělocvičny, vybudována stálá turistická ubytovna s kapacitou 20 lůžek (1987) a pro rekonstrukci vytápění zavedena STL přípojka plynu v roce 1989. Dokončení kompletní rekonstrukce budovy včetně instalace nové kotelny s rozvodem ústředního vytápění, fasády budovy a další úpravy byly umožněny až po získání fin. prostředků prodejem části pozemku pro výstavbu nové tiskárny v první polovině let devadesátých. Dnes můžeme říci, že tato budova je skutečnou ozdobou Husovy třídy. Tělovýchovným účelům (kromě posilovny, vybudované oddílem vodáků v suterénu budovy) však slouží již jen jako významný zdroj fin. prostředků pro krytí provozních nákladů v areálu v Radčické ulici. Přesto však zde instalovaný Plzeňský sport bar se sportovními přenosy a prodejna sportovních potřeb Teamsport sportovní charakter objektu zachovávají.
V závěru roku 1989, po známých listopadových událostech dochází v naší republice opět k převratným změnám, které prožíváme dodnes. Během několika dnů se zhroutil totalitní systém a následné politické i společenské změny zasáhly i do tělovýchovného hnutí. Znamenalo to zánik ČSTV a ustavení nového Českého svazu tělesné výchovy se samostatnými tělovýchovnými jednotami, sportovními kluby i svazy. Mimo rámec ČSTV obnovil svou činnost Sokol, Junák a další organizace.
V rámci nových podmínek, již v první polovině roku 1990 naše jednota podala žádost o registraci jako organizace s plnou právní subjektivitou a vlastními stanovami. Všech tehdejších 10 oddílů a odborů zůstalo v naší tělovýchovné jednotě. Přesto celkový počet členů postupně klesal na 830 (v roce 1995). V roce 1989 měla TJ 1126 členů. Po registraci naší jednoty následovalo uplatnění nároků na veškeré vlastnictví v objektech stadionu Radčická, tělocvičny Husova, loděnice Na Jíkalce a výcvikového střediska v Doubravici. Náš nárok byl v roce 1991 delimitační komisí ČSTV plně potvrzen, včetně zaslání dokladů na příslušná střediska tehdejší Geodézie.
Poslední významnou organizační změnou bylo přijetí nového názvu naší tělovýchovné jednoty na TJ UNION PLZEŇ, který byl přijat na valné hromadě dne 12.března 1993 včetně nových stanov. Podle nich je TJ řízena správní radou (zástupci všech oddílů), s kontrolním orgánem dozorčí radou. Předsedu TJ Jiřího Tomáška, který vykonával funkci od roku 1973 vystřídal v roce 1993 Jiří Bílek. Od roku 1999 do současné doby vykonává funkci předsedy jednoty Jiří Mrkos.
Rok 2011 – zde končí dosavadní historie naší jednoty. Uvedený přehled zdaleka nevystihuje veškerou drobnou a obětavou práci členů, cvičitelů a činovníků jednoty. Není možné vyjmenovat všechny, kteří se na této práci podíleli a přes všechny těžkosti dovedli naši jednotu až do současnosti, ale všem patří náš dík.
